Známe to všechny, nejčastěji v dětství. Ve dvanácti na letní tábor a první pořádné zakoukání do kluka. Vyměníme si adresu (za nás nebyly mobily a komunikační aplikace) nebo maximálně telefon. Po táboře si vymění jeden dva dopisy, vzpomínáme, pláčeme a pak vše skončí. V dospělosti se pro některé z vás vše opakuje. Nyní už je to vážnější. Hledáte seriózní vztah, obvykle s ním máte za sebou i sexuální zkušenost.

Vztah na dálku lze definovat dlouhodobým a opakujícím se odloučením. Není to teda situace, kdy váš přítel odjede jednou dvakrát za rok na měsíc na služební cestu. Měsíc odloučení musí v pohodě vydržet každá z vás (pokud ne, tak s prominutím se nad sebou zamyslete). Vztah na dálku znamená, že svého vyvoleného nevidíte třeba čtyři měsíce. Pak jste měsíc spolu a pak znova několik měsíců odloučení.

Komunikace je dneska velmi usnadněna a můžete být v každodenním mluveném i video kontaktu. Můžete si psát na fb, viber, mluvit přes skype, posílat si nekonečno fotek. A vše v podstatě zadarmo. Náklady na vzdálenou komunikaci jsou dnes minimální. Proto by se dalo říct, že v dnešní době je velmi snadné udržovat vztah na dálku.
Nicméně výzkumy hovoří zcela jinak. Přestože můžete být spolu v denním kontaktu, smutek z odloučení a procento rozpadu takových to vztahů je stále stejné. Moderní technologie vám sice umožní komunikovat, ale stále je to pouze přes video. A každodenní pohled na partnera na kterého si nemůžete šáhnout je ve finále horší, než když vám od něj jednou týdně přijde dopis.

Navíc, mezi lidmi ze západu rychle mizí důvěra v partnerských vztazích. Všichni jsme více podezíraví a čekáme od partnera okamžitě to nejhorší (což nemusí vůbec přijít). Proto je dnes i tak vysoká rozvodovost mezi mladými. Vzájemný respekt, důvěra a ustoupení potřebám toho druhého jsou pryč. U vztahů na dálku je právě důvěra tou nejdůležitější vlastností. Nesmíme propadnou užírání se, co a s kým zrovna teď dělá ten druhý. Užírání a představy jsou zabijákem vztahů na dálku.