„Oba cítí že jsou si souzeni na celý život“. Toto klišé jste jistě aspoň jednou četly v románu nebo v povídce bulvárního časopisu. Jak toto klišé ale funguje doopravdy. Mohou z lásky na první pohled vzniknout i dlouhodobé trvalé vztahy. Nebo jde jen o frázi z červené knihovny.
Jak to obvykle probíhá? Sedíte v parku nebo baru, třeba s kamarádku a najednou se vám před očima objeví ON. Vše ustupuje do pozadí, jen myšlenka na to, že jej musíte oslovit. Musíte se seznámit! Kamarádku sotva vnímáte. Víte, že to je ten, na kterého celý život čekáte a také s ním chcete celý zbytek života strávit. On cítí zcela to samé. Vaše do té doby vlastní životy okamžitě splynou v jeden jediný.
Autorky romantických knih, skladatelé ploužáků či scénaristé filmů se bez tohoto okamžiku takřka neobejdou. Realita je ovšem jiná. Mnohem tvrdší. Dle výzkumů a anket, které na toto téma průběžně vznikají vychází, že jen 5% párů na první pohled, vydrží spolu déle než 1 rok. Obvykle tyto vztahy končí tak, že po několika schůzkách zjistíte, že jste naprosto odlišní a prakticky si nemáte co říci.
Za vším stojí náš vzhled, naše chemie. V mozku máme totiž senzory, které každou osobu vyhodnotí z hlediska fyzických rysů a chemického smradu, které naše smysly vnímají. A nehledáme nic jiného, než genetickou kompatibilitu. Tedy někoho, s kým se dobře spáříme a zplodíme potomky. Díky tomuto filtru se jen zřídka tvoří páry, které spolu nejsou schopni zplodit dítě.
Zajímavé také je, že těmto pocitům náklonnosti více podléhají muži. Žena přeci jenom musí více kalkulovat, zda je partner ten pravý, zda s ní zůstane a bude se podílet na zajištění potomka. Muži tyto starosti instinktivně neřeší.
Rozlišuje se také sexuální touha a láska. Když se při prvním kontaktu díváte do očí, jde o lásku. Pokud sledujete postavu, jde spíše o sexuální přitažlivost. Čas potřebný k probuzení pocitu lásky trvá jen 0,2 sekund. A hotovo, váš pocit zamilovanosti právě začal. Během této doby dojde k výraznému vzestupu hladiny dopaminu, oxytocinu, adrenalinu, vasopressinu a proběhnou další chemické procesy v mozku. Výsledkem toho je euforie, kterou nazýváme láska.
A máme další fakta:
- vybíráme si jedince, u který hledáme podobné vlastnosti (viz. senzory zmíněné výše). Navíc nás ovlivňuje onen chemický smrad, který tělo protějšku vydává.
- jiný výzkum zase tvrdí, že se nám libí jen ta osoba, u které předpokládáme, že ji přitahujeme i my. Je to tzv. narcistický přístup. Tento přístup dává smysl z hlediska evoluce. Neztrácejme čas s někým, kdo o nás nemá zájem.